Černá Hora - Montenegro

Tato nejjižnější část černohorského pobřeží, táhnoucí se od mysu Stari Ulcinj na severozápadě až k ústí řeky Bojany na albánských hranicích, se svými přírodními podmínkami částečně liší od ostatního přímoří Černé Hory. Ostatně se od něho odlišuje i svým kulturně-historickým vývojem. A do třetice je jiná než ostatní černohorské přímořské oblasti tím, že její zázemí netvoří vysoké hory a horská pásma, nýbrž úrodná pole, sady, vinohrady aj., které zásobují zdejší riviéru subtropickými plodinami.

Zdejší přímoří dlouhé 32,7 km charakterizují po klimatické stránce výraznější teplotní rozdíly v jednotlivých ročních obdobích: tak např. maximum teploty vzduchu naměřené zde v srpnu dosahuje 38°C a v únoru -8,5°C. Díky příjemnému větru, který tu vane v létě téměř každodenně, jsou však vedra velmi dobře snesitelná. Nikde jinde na černohorském pobřeží nejsou pláže tak dlouhé a široké a jen málokterá má tak jemný písek jako pláže ulcinjské. Pláže jsou z 80 % písečné. Takovýmto podílem písečných pláží se nemůže pochlubit žádná z černohorských riviér, dokonce ani v ostatních částech Jaderského pobřeží.

Stále výrazněji se na zdejším pobřeží uplatňují rekreační možnosti, které poskytuje příroda v neobvyklé míře. Výlety a vycházky do přilehlého vnitrozemí jsou zdrojem zábavy a rekreace, např. výlet k Šaskému jezeru, Ulcinjské saliny, největší na celém východním pobřeží Jadranu poskytují možnost seznámení s tímto prastarým způsobem získávání soli, lesopark u zátoky Valdanos je místem příjemných procházek a Skadarské jezero se svými historickými památkami, koupáním a rybařením je příjemným zpestřením letních pobytů. V neposlední řadě je velkým turistickým magnetem samo město Ulcinj, jehož tvářnost formovala jak poloha na rozhraní dvou kultur, tak i mnohasetleté panství Turků.